Ani všechny tyto zádrhely nevadily investorům a když zjistili, že do toho podnikání výše jmenovaní vloží i své vlastní peníze, bylo vyhráno. Žaneta s Jaroslavem získali svých vytoužených 800 000 korun. Osobně musím říci, že bych tu jejich zdravotní židli rád vyzkoušel, neb jak správně řekla Dana Bérová: většina z nás prosedí drtivou většinu života na židli (zbytek stráví v posteli) a tak se vyplatí, sedět na něčem zdravém, z čeho nemá člověk po pár minutách ztuhlá a bolavá záda. Na čem sedíte vy? Já na pěkném šuntu, holt si musím našetřit

Stále si mlel jen tu svoji, málo kdo ho zastavil, i když se snažil a aby přidal na důrazu svých slov, zvyšoval hlas. Zkrátka neomylný, co si stojí za svým a vidí jen ty skvěle se prodávající knihy (skutečně je v ČR tolik zájemců o knihy na téma starožitnosti?) a nic jiného jej nezajímá. Tak to se spletl, s tímto u investorů v Dnu D, neměl skutečně šanci.

Investoři Jitku Hromádkovou pěkně pogrilovali svými dotazy, na které nedokázala příliš rozumně odpovídat. A tvůrci Dne D, zase nechali trpět diváka, když celý tento podnikatelský záměr doplňovali povídáním o psech. Ano, to Jitce Hromádkové skutečně šlo, v tom byla dobrá a psům rozuměla, podnikání však nikoliv.

Úvodem je dobré říci, že Eva Velechovská, dle toho, co zaznělo v Dnu D, již za sebou jednu úspěšnou hru má, tohle byla inovovaná a graficky vylepšená verze.

Nakonec Eva Velechovská na Tajemství srdce a mysli peníze nedostala, i když si sebou přivedla velmi schopného obchodníka pana Hofmana a to i přesto, že zájem od investorů by byl. Moc jsem nepochopil, proč Ondřej Bartoš zbytečně tlačil na Mr. Sorryho, ohledně časové náročnosti jeho vyptávání. Kdybych já chtěl investovat např. mega, tak se taky vyptávám na co chci a jak dlouho chci.

Shlédněte tento díl Dne D online v archívu České televize.

Ale chápu, tady to funguje ještě krapánek jinak. Něco se domluví před kamerou a za kamerou už se projednají podrobnosti a případně se z investice vycouvá. Třeba, když Ondřej Bartoš zjistil, že jídelní příbor pro jednu ruku z minulého dílu, již má patentován někdo zcela jiný. To co se odehraje a nasmlouvá před kamerou není podstatné, důležité jsou následné dohody a smlouvy.

Jejich záměr spočíval v nákupu virtuálních simulátorů autodromu a prodávání požitku jízdy na nich, čili vlastně takový kolotočáři a to určitě není nic, po čem investoři z Dne D prahnou. Na podobném podnikání lze z mého pohledu vydělat tisícikoruny, nikoliv stovky tisíc či miliony, jak to neustále zdůrazňují investoři.

Shlédněte tento díl Dne D online v archívu České televize.

Takže se Jaroslav Ševčík s Robertem Kotlabou odporoučeli z Dne D s nepořízenou.

Hm, ochranná krytka na zmrzlinu nazvaná Kornetka nebyl vůbec špatný podnikatelský záměr, se kterým do Dne D přišla Naďa Pražáková. I ten milion by možná nakonec získala, jen kdyby to celé uchopila za zcela jiný konec.

Patentovanou Kornetku měla, takže v tomto bylo vše v pořádku, jen chtěla tyto ochranné krytky na zmrzku (jak správně uvedla, nejen chrání před pokapáním, ale je to zároveň i vynikající reklamní nosič) vyrábět, zatímco investoři byli jiného názoru.

Mr. Sorry jí radil, ať radši vyrábí stroje, které tyto Kortnetky budou vyrábět, i když řada investorů nevěřila, že je na to zapotřebí speciálního stroje, ale paní Naďa měla toto dobrozdání odborníku z oboru, takže jen předávala informace dále, jak je získala.

Shlédněte tento díl Dne D online v archívu České televize.

Osobně být paní Naďou, ubíral bych se jiným doporučením od investorů, a to aby na výrobu daných ochranných krytek poskytovala licence. Řekněme si to úpřimně, výroba stojí mnohem více peněz a času, než prodávání licence.

Nakonec investici nezískala, ale je otázkou, zda jí reklema v televizi nepomohla k nějakým dalším zájemcům či duším, které ji pomohou. Uvidí se časem, jak se Kornetce podaří.

Z odvysílaného Dne D to však spíše vypadalo, že si přišli požádat o 1,5 milionu na svůj pokus, ke kterému navíc nepodávali vždy zcela úplné informace, na což se podařilo upozornit Ondřeji Bartošovi.

Shlédněte tento díl Dne D online v archívu České televize.

Celou svoji prezentaci odstartovali popisem chemických reakcí jejich vysněného filtru na výrobu biopaliva, se kterým se bude vyráběž až o 20 % levněji než dosud, takže o něj bude na trhu velký zájem. Pravda byla taková, že pánové potřebovali otestovat 50 variant filtru a buď to vyjde a nějaký bude fungovat nebo ne. Takže, dali byste jim vy své peníze? Asi ne, stejně se zachovali i investoři, i když těm řečem o milionových, co milionových, miliardových ziscích by mohli někoho omámit. Investory z Dne D však nikoliv

Princip jejich výdělku skrze web Myntry.cz spočívá v tom, že nakoupí více placených účtů na RapidShare.com a vás pak nechají, za malý peníz (zaplacený skrze SMS) si stáhnout kolik potřebujete. A problém není ani tak v tom, že roční účet na RapidSharu stojí nějakých 1400 Kč, jako to, na co upozornila v Dnu D paní Bérová. Nutnost platby kartou, kdy pokud se nepletu, můžete mít v ČR kartu až od nějakých 18 let, což je problém.

SMS z mobilu může poslat kdokoliv, ať je jeho věk jakýkoliv. Prezentace i projekt samotný, se líbil 4 investorům z pěti. Pouze Ondřej Bartoš rázně odsoudil, že jde o vydělávání na stahování povětšinou nelegálního obsahu a navíc správně upozornil, že to, co jeden ze zájemců vyzdvihoval jako plus, tj. aplikace na stahování instalovaná do počítače, je skutečně spíše mínus. Já když na webu Myntry.cz narazil na stahování Setup.exe, už jsem více neměl zájem, už tak mám různými programy dostatečně zaneřáděné registry.

Shlédněte tento díl Dne D online v archívu České televize.

Navíc celý obchodní model je postaven z mého pohledu krapánek na vodě. RapidShare.com se sice už nějakou dobu drží, ale nevěřím, že jej na základě nějaké legislativy jednou přeci jen nevypnou a hle, kluci mají po Myntry.cz

Jejich nápad není špatný, pokrývá díru na trhu (a s nimi i konkurence), ale osobně si myslím, že je to něco na úrovni vytváření affiliate webů, MFA apod. Tedy žádný pořádný byznys pro investory. Mohu se však plést, od toho jsou zde komentáře a diskuze.

Tento byznys plán po odvysílání nedopadl. Ondřej Bartoš zjistil, že tento příbor už byl objeven někým jiným i patentován, takže žádný byznys z toho nekoukal.

Osobně by mě zajímalo, jak tento podnikatelský záměr pokračuje. Pan Věříš totiž získal požadovaných 300 000 Kč, i když za trochu více procent ze svého obchodu, než bylo jím navržených 7 %.

Shlédněte tento díl Dne D online v archívu České televize.

Něco mně totiž říká, že podobný příbor jsem už někde na internetu viděl, jako výtvor nějakého mladého nadějného designera. Nebo-li jak řekla paní Bérová v Dnu D, tento příbor nevyužijí pouze handikepovaní, jakým je například pan Věříš, ale i Američani, kteří příbor moc nepoužívají. Přiznám se, že já osobně kupříkladu v čínském bistru také jím pouze vidličkou a nože se takřka netknu. Tedy produkt i pro mě

Osobně se mě trička značky Twin Pigs nelíbila a z části za to nejspíše mohl fakt, na který v Dnu D upozornil někdo z draků. A to, že použité motivy vypadají dost podobně jako motivy Ed Hardy. Motivy, které jsou mně esteticky cizí.

Ovšem originální trička a jejich prodej skrze net, je mimochodem velmi dobrý nápad na podnikání. Dáte mně za pravdu, že lidi neradi chodí uniformně oblečeni a rádi se liší a pomoci svého oblečení třeba i vyjadřují své postoje a názory k okolnímu světu.

Shlédněte tento díl Dne D online v archívu České televize.

Přesně na tom založil svůj byznys Jake Nickell, majitel veleúspěšného webu Threadless.com, kde jsem si už já sám zakoupil nejedno originální tričko. I já rád chodím ve věcech, které jen tak nikdo jiný nenosí Jake Nickell, kterému ještě není 30, si tímto nápadem, vydělal už nějakých 50 milionů dolarů a budou další.

Na jeho příkladě by se měla Nikoleta Mikulcová učit, jak zaujmout a jak úspět na trhu s tričky.

WC Klima, krabička za 3000 Kč, pokud si dobře pamatuji, která odstraňovala ze záchodové mísy zápachy. Údajně jich prodali již 800 kousků, což z mého pohledu není vůbec špatné a jeden z nich se tím tedy živí, druhý pouze vypomáhá.

Shlédněte tento díl Dne D online v archívu České televize.

Investory však odradily jejich nerealistické obchodní počty, kdy v byznys plánu slibovali návratnost jejich investice během 9 měsíců. Zkrátka, že s jejich penězi se najednou stane velký třesk a z ničeho nic začnou zázračně prodávat tyto odsávače zápachů.

Ale produkt to nebyl skutečně špatný, jen lepší plánování obratu a zisku.

Shlédněte tento díl Dne D online v archívu České televize.

Do dnešního Dne D dorazil Marek Hlávka se svým nápadem na cestovku pro plyšáky. Doprovodil ho i jeho kamarád, který se v projektu vlastnicky nijak neangažoval, ale ve výsledku vlastně to byl on, kdo přesvědčil Tomia Okamuru a Danu Bérovou, aby do projektu dali požadovaných 300 000 korun.

Když se však člověk podívá na web cestovky pro plyšáky, tak se jim zatím asi moc nedaří. Nejlevnější produkt stojí 90 euro (něco přes 2000 Kč) a na webu jsou fotky plyšáků pouze z Prahy. Že by tento “originální” nápad, přeci jen neměl byznys potenciál? Přeci jen, živé zvíře, do kterého majitelé takového mazlíčka občas skutečně investují až neuvěřitelné peníze, nelze s plyšákem srovnávat.

Závěrem cestovky pro plyšáky asi jen tolik. Psal jsem o ní mojí kamarádce a ta, aniž Den D sleduje, jej shrnula do následující věty. Dobrý způsob, jak si někým nechat zaplatit cestování po světě a za to v jednom kufru sebou tahat plyšáky

Jediné, k čemu tato prezentace byla dobrá, že si mnoho diváků potvrdilo, že Michael Rostock je vcelku velmi omezený člověk. Zajímalo by mě, zda jej divacké ohlasy pustí i do třetí řady Dne D nebo ne. Chcete jej tam?

Podnikatelský záměr tkvěl v tom, vyrábět tvárnice ze suti, avšak pan Sekaný nedokázal údajně investorům vysvětlit, do čeho oni přesně mají investovat a když se od něj dozvěděli, že tento projekt už žije svým podnikatelským životem 15 let a stále je nevýdělečný, spláchli jej do záchodu.

Ondřej Bartoš jí dal na závěr dobrou radu, že běžným pracovním poměrem si vydělá v jejím případě asi více, než snahou o podnikání.

Já kupříkladu nakupuji věci okolo IT na Alza.cz a je to kvůli nejlevnějšímu zboží na internetu? Ne není, je to proto, že ceny mají přiměřené, ale hlavně vím, že mají perfektní služby. A mě skutečně stačí jedna objednávka a mám daný produkt do pár hodin doma a ne, abych někam psal několik mailů, telefonoval, zkrátka zjišťoval, kdy to už bude na skladě a stále trval na té původní velmi levné ceně, která mě tak na začátku zaujala. Ale jen názor.

A pane Rostocku, ta doména skutečně nemá ani náhodou cenu půl milionu korun.

Investice, kterou požadovali, to jest 1 milion korun, tak ta byla skutečně velmi přestřelená. Vývoj 4 měsíce? Každý měsíc kolem 160 tisíc korun programátorovi? V Microsoftu a Google snad, ale podobný web lze udělat mnohem rychleji a mnohem levněji, jak asi zjistili i Petr Sojka s Radkem Žilkou, neb jejich současné řešení běží na systému EasyPublisher, který pokud jsem správně hledal, je zdarma. Takže ani koruna od investorů pro VIPrecepty.cz

Osobně sdílím názor mnohých, že pan Neumann si přišel do Dne D udělat především reklamu a sehnat společníky z běžného světa, tj. nikoliv investory z televize. 200 000 Kč na kosmetické salóny, mu totiž půjčí i banka, pokud prokáže smysluplnost svého byznys záměru.

To sice bude mít krapánek těžší, protože celá jeho omlazovací kůra, nazvaná neinvazivní plastické operace, působila jako šamanský obřad, který s vědou a skutečně prokázanými účinky nemá nic společného. Ale tento můj názor může být ojedinělý. Mnoho lidí v diskuzích se dožaduje kontaktu na něj a mají zájem o spolupráci. Takže pan Neumann řadu diváků zaujal, neb kdo nechce omládnout? Je to asi stejně dlouholeté téma, jako hubnutí apod.

P.S.: závěrem jen malý odkaz, aby bylo jasno, že pan Neumann není žádný genius v neinvazivní plastické operaci.

Osobně si myslím, že jeho nápad nebyl tak šílený, když pominu, že mluvil o chipu do mobilu, který vůbec neměl, což je tedy dosti velký problém, aby podobný systém fungoval. Nápad to nebyl rozhodně zlý, ale souhlasím s investory, že s Jaromírem Soutorem těžko realizovatelný.

V podstatě šlo o to, že reklama v televizi vydá zvuk, který bude zachycen mobilem a ten do jakési centrály pošle SMS s údaji o majiteli mobilu, které se pak hodí k marketingovým průzkumům atd.

Takže pan Pleva bude svůj sběrač i nadále prodávat po obecních úřadech, a jednou třeba své štěstí potká. Jde mu určitě velmi dobře naproti. Jeho produkt je životaschopná věc, ne blbost jako u mnoha jiných.

Není divu, pan Zítek totiž investorům neřekl o svém výrobku či řešení vůbec nic. Vyzkoušen jej navíc měl pouze na sobě, což je tedy docela málo. Takže revoluce v boji proti chrápání se i nadále odkládá.

Takže se vcelku rychle dali 3 investoři dohromady, každý přispěl půl milionem a hned bylo 1,5 milionu na stole. ZalozFirmu.cz, potažmo Petr Čížek však původně chtěl tuto částku pouze za 10 % společnosti, investoři chtěli 60 %.

Pan Čížek však nechtěl ztratit v ZalozFirmu.cz většinový podíl a tak se začala vyjednávat změna. Nakonec dámská část investorů dala dohromady 1,5 milionu ve 2 a to za 40 %, ale s podmínkou, že se musí v prvních měsících činnosti vzdát pan Čížek své advokátní praxe a naplno se věnovat ZalozFirmu.cz

Jak to celé dopadlo? Ano, pan Čížek samozřejmě na toto nepřistoupil a odešel bez investic, ale i tak se zdá, že jeho web žije i bez investorských peněz.

Mezi klady tohoto projektu dražby přeprav patřil fakt, že René Štrof podnikal 10 let v autodopravě a společně s Kateřinou mají perfektní přehled o situaci na trhu a s tím i spoustu zkušeností.

Za zápory však považuji a někteří investoři se mnou, jejich představy, co udělají s případně získaným 1,5 milionem korun. Zase to narvou do reklamy a co ještě hůře, chtějí za ty peníze vybavit své obchodní zástupce. Sponzorování obchodních zástupců u takto začínajícího projektu je jednoduše blbost, a co se reklamy týká, dle mého názoru jde povětšinou o reklamu o které si myslí, že jim něco přinese, ale nikdy ji předtím s jiným produktem nezkoušeli. Tedy neznají její efektivu a jedná se tak povětšinou o vyhozené peníze.

K asi nejen mému překvapení nakonec tento pár získal celých 1,5 milionu Kč a to od 3 investorů. Uvidíme, jak se jim bude dařit.

Milan Šlahounek možná neměl špatný nápad, na pomocníka při hře na kytaru, ale je to kruté, ale pouhý nápad nestačí. Je třeba vymyslet i jak takovou věc vyrábět, kolik by stál jeden kus, kolik by se toho prodalo atd. Zkrátka, základní kupecké počty.

Už od počátku stavěl investory do role žáčků, které hodlá zkoušet a poučovat. Ale kdo tady měl peníze a díky tomu zvýšené ego? Ano, investoři, kterým se tato hra na školu skutečně nelíbila.

Peníze od investorů chtěl pan Zdeněk Vranka použít na zabezpečení homologace svého hydromotoru (úřední souhlas s použitím) v motorových vozidlech. Peníze nezískal a navíc se nejspíše neprávem, dostal díky komentářům od investorů mezi bláznivé vynálezce.

Když se však člověk začte do diskuzí na internetu, zjistí, že hydromotor, který pan Vranka nabízel, skutečně funguje a je nabízen v mnoha variacích různě po internetu. Je tedy otázkou, čím by se odlišil hydromotor od pana Vranky, když už má konkurenci s tímž produktem. Ale dodávám, nejsem technik, stejně jako investoři jsem vůbec nepochopil jak motor funguje a stejně jsem nechápal, proč pan Vranka zpochybňuje, že by takový hydromotor měl být montován výrobci aut přímo do nich. Ne podomácku Tomiem Okamurou.

A nemohu si pomoci, ale jeho prezentace na mě působila, jako kdyby mně lákal do nějakého letadla. Ty fráze, ty obraty. No ani mě by nepřesvědčil.

Ani zde se nabídka a poptávka nepotkala a tak pan Vranka odcházel zneuznán a bez koruny.

Občas by mě fakt zajímalo, zda jsou ti lidé tak umanutí pouze ohledně jedné konkrétní věci nebo po celý život a na vše. Skutečně pan Tomáš Toncar věřil a už někdy vyléčil tímto “šarlatánským” přístrojem něčí alergii? Pochybuji. A co vy, také nebo jste jiného názoru?

Samozřejmě odešel z Dnu D bez koruny.

Navíc jeho nápad, že požadovaných 800 000 Kč by vyhodil, to fakt nelze napsat jinak, za reklamu, investoři řekli ať přijde další a Tomáši Rouskovi doporučili, ať si za 20 tisíc (proč tak draze?) zřídí web, skrze který bude svoji seznamku Love Box virálně šířit mezi lidi.

Po pravdě, Ondřej Bartoš měl pravdu. Jde o x let vousatý nápad, i já se kdysi zkoušel “seznamovat” skrze otevřená BT připojení kolem mě, ale opravdu, jen málokdo jej má otevřené. Bezpečnost je bezpečnost.

A závěrem? Jak se zdá, ani po půl roce Tomáš Rousek si webovky neudělal a po jeho projektu Love Box se zdá se navždy slehla zem. Kdyby byl trochu přemýšlel, mohl zkusit své štěstí skrze obchod iPhone a pokud jeho aplikace byla co k čemu, tak si nějaký ten peníz vydělal. Tedy pokud iPhone umí BT, což si nejsem jist

Jeho záměrem bylo rozšířit svůj lokální byznys výroby čokokornoutků ideálně na celou republiku, ne-li dále (jaký to rozdíl, oproti pánovi s enduro parkem).

V byznyse s čokokornoutky však udělal zásadní chybu – s nápadem přišel nejdříve za zmrzlinářskou firmou, která bez jakékoliv dohody nápad převzala a kornoutky nyní vytváří sama. Díky nedostatečnému právnímu ošetření navíc investoři moc nevěřili, že by se čokokornoutky pana Steklého dokázali na trhu také uchytit. S prázdnou tak odešel i nesmírně charismatický podnikatel.

Přitom tomuto nápadu jsem v druhém díle Dnu D nejvíce důvěřoval, že získá potřebné peníze. Nebylo jich mnoho a byl za to 50 % podíl.

Pan Elner trpěl především tím, že ač dle svých slov podniká od roku 1991, nebyl schopen investorům odpovědět na jejich konkrétní byznys dotazy a vždy je zamluvil. Jednoduše ničím nepřesvědčil, že by měl jeho podnikatelský záměr budoucnost a proto jako řada dalších, odešel z Dnu D s nepořízenou.

Investoři však pro pana Petra mnoho pochopení neměli. Podobné a mnohem dokonalejší garáže jsou již dávno vybudovány nejen po světě, ale i v Čechách a investoři je sami využívají.

Takže peníze, které by do garáží pana Petra vložili, by byly nepochybně vyhozené do koše. Pan Petr udělal tu chybu, že si před přihlášením do Dnu D neudělal průzkum trhu, pak by měl jasno, že jeho “geniální nápad” je již dávno objeven.

Chtěl v Praze zřídit multifunkční motopark, ve kterém by 1 jízda, dlouhá 15 minut stála 400 Kč.

Park by zčásti chtěl financovat ze státních dotací, což investoři vždy neradi slyší. Mr. Sorry navíc nevěřil, že by podnikatelé chtěli dělat primárně byznys – podle jeho slov byli pánové především hračičkové. A tak byť Marta Nováková s Ondřejem Bartošem označili projekt za jeden z nejpřipravenějších z obou řad Dne D, kvůli osobním důvodům, resp. kvůli malosti celého projektu (ambiciózní Ondřej chtěl parky vidět po celé Evropě, ne jen v Česku) nakonec neinvestovali.

V čem, že tento byznys spočíval? Jednalo seo tzv. QR kódy, dvoudimenzionální čárové kódy, které podle pana Kolajy primárně zvyšují dostupnost informací a jejich využití je libovolné – od propagace po posílání dárcovských sms bez nutnosti vyťukávání.

Pan Kolaja však neměl zcela promyšleno, co za těch 1 500 000 Kč konkrétního investorům nabídne. QR kódy nejsou na trhu žádnou novinkou a investoři, kteří se na poli informačních technologií dlouho pohybují, je dobře znají.

Jiří Kolaja svůj software nabízel již několika reklamním agenturám, ty ho ale pokaždé odmítly. Na otázky Tomia Okamury, co se změnilo od doby, kdy jim produkt nabízel, pan Kolaja nebyl schopen odpovědět.

Nabízel svůj software, který chtěl draze prodávat, ale přitom stejný software je k dostání dle investorů i zdarma. Takže? Takže pan Kolaja se svými QR kódy neuspěl.

Jitka Sunkovská již před dvěma lety vydala první čtyři čísla, jejich nízký prodej a vysoká remitenda však investory moc nepotěšily. Jitka si sice statečně stála za svým a vedla s pěticí rovnocennou diskuzi.

Osobně si o většině těchto maminkovských nápadů myslím své, neb kdo z vás nezná nějaký ten příběh o snu maminky na mateřské o své vlastní kavárně, cukrárně apod. Z mého pohledu vydávat takový časopis v jednom člověku, navíc nezběhlém v této branži, se nedá. Tomio Okamura měl pravdu, že nezaleží na tom, kolik se těch časáků vytiskne, protože stejně na tom stánku budou zastrčeny mezi desítky jiných. Ano, jen v mnohem více trafikách.

Co bylo podnětné, byl nápad paní Sunkovské, poskytovat tento časopis do škol, klidně bych jej poskytoval z počátku i za nižší cenu. Tím vytvořit mezi malými dětmi poptávku a ty se pak Nápadníka budou dožadovat u svých rodičů v trafikách. Podobně Microsoft přehlíží nelegální používání školáků jejich produktů, alespoň se na nich naučí a budou je od svých budoucích zaměstnavatelů vyžadovat - jaké prosím vás freewary

Poté, co Jitka Sunkovská nezískala od investorů ani korunu, strhla se zajímavá rozepře mezi samotnými investory. Kdy někteří zcela správně jiným oponovali, že navrhovat jí, aby časopis šířila na internetu není žádné řešení, natož obchodní model. Babička nevytiskne a na onlinu mají problém vydělat noviny se stoletou tradici, ne tak nováček jménem Nápadník.

Bohužel, chyba nebyla v kamnech, kdy 3 nebo 4 investoři projevili zájem o koupi, ale v záměru Zdeňka Legnera, co by s investovaným milionem udělal - vynaložil na marketing. Souhlasím s Ondrou Bartošem, že by to byly peníze veskrze vyhozené do koše, hlavně pokud by se daly pouze na zaplacení míst na veletrzích, jak syn Zdeňka Legnera naznačoval.

Kdyby místo toho přednesli koncept, jak za ten milion vyrobit více a prodávat dráže (investor Mr. Sorry se divil, proč kamna stojí jen 80 a ne 300 000 Kč, přeci jen jde o ruční uměleckou práci). Dát o sobě mohou přeci mnohem levněji a to kupříkladu díky internetovému marketingu, ale samozřejmě i tahle prezentace ve Dnu D jim pomůže a zájemci o koupi kamen se jistě ozvou a jejich byznys se třeba rozběhne cestou, kterou chtějí.

Od investorů však na kamna neuvidí ani korunu. Škoda, promarněné příležitosti, tedy pokud nešlo o chytrý záměr, jak se jen zviditelnit v TV.

Oficiální webová prezentace Kamna hromů

Pokud máte zájem si prezentovaná Kamna hromů objednat či se o nich dozvědět více, stačí navštívit web http://www.kingofthunder.com/

Nejinak tomu bylo u Stanislava Kováře, který nabídl v tomto díle Dnu D 33% podíl na tomto podnikatelském záměru a to výměnou za 480 000 Kč od investora.

Co, že vlastně byla ta víceúčelová hůl? Hůl, na kterou pan Kovář přimontoval takřka vše, co vás napadlo. Od místa pro pouzdro na tablety, po mobil. A právě ten se stal panu Kováři osudným. Tedy investici by nezískal ani tak, ale na mobilu mu jeho “geniální” nápad investoři rozložili, kdy se jim nepozdávalo, že někdo hůl ukradne a má vše, včetně mobilu, což u starého člověka není problém. Hlavně se však snažili vcítit do někoho, kdo tuto hůl má a má s ní 30 minut volat. Mobil totiž nešel vyjmout a tak si musel člověk přikládat hůl k uchu. No nic, jedeme dále Z toho skutečně peníze, ani sériová výroba nevznikne.

Pavel Knedla se holedbal především tím, že je v takové gramáži nikdo v České republice nedělá. Co během prezentace v Dnu D vyšlo najevo, že společnost ve které nabízel podíl se původně zabývala finančním poradenstvím a Pavel Knedla do ní vstoupil teprve nedávno.

Špízy a palačinky od začátku zajímaly nejvíce Tomia Okamuru, který v gastronomii již podniká. Nechal si tedy předvolat do studia i společnice pana Knedly, aby zjistil o firmě více. Jedna ze společnic nakonec od špízů a palačinek utekla s tím, že není ochotna se vzdát finančního poradenství. Ani to Tomia Okamuru neodradilo a dohodl se s panem Knedlou na 30 % (původně bylo nabízeno 20 %) podílu za 700 000 Kč.

Asi nebudu sám, kdo přesně netuší, co Tomia Okamuru tak nadchlo, ale on jistě ví, proč své peníze do tohoto projektu vložil.